Chytré zprávy
přinášíme aktuální a užitečné informace nejen pro obyvatele Prahy

Přírodní lékárna pro každý den: Bez cibule nic neuvaříte

Pár rad a tipů z přírodní nebo také zelené lékárny

81

V době zvýšeného počtu viróz a respiračních onemocnění jistě přijde vhod pár rad a tipů z přírodní nebo také zelené lékárny. Její výhodou je především fakt, že do svého těla přijmete účinné látky v přírodní formě a u některých druhů ovoce a zeleniny si navíc pochutnáte. Pojďte se podívat na ty nejúčinnější.

Cibule 

Především je třeba se zmínit o tom, že cibule je základním stavebním kamenem většiny jídel české kuchyně a tak je nutné mít stálou zásobu zásobu a pravidelně ji doplňovat. A nebojte se využívat vícero druhů, červenou, bílou, cibulku s natí. Já mám nejraději spolehlivou všetatku, která se do hlavního města nevozí tisíce kilometrů, ale jen kousek od Mělníka a je báječně vyšlechtěná a snese i delší skladování. 

Ve starší literatuře z poloviny dvacátého století je cibule Všetatská popsána jako Všetana, a která možná posloužila jako výchozí šlechtitelský materiál při šlechtění Všetany. Odborníci z České genové banky k tomu v jedné publikaci uvádějí: „Cibule kuchyňská se dostávala do střední Evropy již od 5.-6. století, odedávna se u nás pěstovala, od 16. století dokládána v okolí Všetat, Kutné Hory, Hradce Králové, Vodňan, Bzence, Brna, Olomouce, kde vznikaly krajové odrůdy. Ve Všetatech se věnoval semenářství a výběrům rod Černých, Fabiánů od počátku století, od roku 1928 organizoval František Landovský počátky cílevědomého šlechtění cibule Všetatské. Předtím se již šlechtila na šlechtitelské stanici v Pyšelích a od roku 1921 ve Stupicích firmou Selecta uváděna pod názvem „Selecty stupická“. Později nejvíce rozšířená „Všetana“ byla vyšlechtěna 1946 v Lysé nad Labem-Litoli.“

Podešva ve své Encyklopedii zelinářství z roku 1959 o odrůdě Všetatská píše: „V době nedostatku konzumní cibule, tj. od května do září, tedy po dobu více než 4 měsíců, je naší jedinou cibulí, která může zásobit konzumenty.“ František Landovský v knize Zelenina Československé původní odrůdy z roku 1948 popisuje odrůdu Všetatská takto:  „Výchozí materiál krajová odrůda cibule, pěstovaná od nepaměti ve Všetatech a okolí. Od r. 1928 organizoval Ústřední svaz pěstitelů zeleniny v Praze za součinnosti výzkumného ústavu zelinářského v Průhonicích a býv. České zeměděl. rady šlechtitelskou akci, jejímž cílem bylo zvýšení kvality, vyrovnanosti a prodloužení uchovatelnosti u všetatské cibule. Nejprve byly prováděny každoročně hromadné výběry v oblasti a souběžně s nimi individuální výběry ve výzkumném ústavu zelinářském v Průhonicích. Akce přinesla během let plný úspěch a podařilo se jak stabilisovat tvar, tak i prodloužiti uchovatelnost zboží v jarní době a zároveň zvýšit hektarový výnos. Šlechtění vede oblastní svaz pěstitelů zeleniny a raných zemáků ve Všetatech.” Když máte nyní rozšířené znalosti o cibuli a víte, proč si ji můžete považovat, jistě vám teď bude chutnat ještě lépe než dosud. Tato pochutina má úžasné vlastnosti a je dobré se seznámit i s nimi.

 

Ilustrační foto 123RF.com

Asi žádná kuchyně se bez cibule neobejde a mohli bychom ji klidně zařadit mezi sůl a zlato ve známé pohádce, kterou bych doporučoval přejmenovat na “Sůl kuchyňská nad cibuli kuchyňskou a nad zlato”. Cibule sice neobsahuje drahé kovy, ale důležité prvky ano: sodík, draslík, fluor (stejně jako obvyklá fluorizovaná potravinářská sůl), ale navíc ještě vápník a železo.

Každá hospodyně ví, že krájení čerstvé cibule cibule se musí oplakat. Je to vina kyseliny propenylsulfenové, jak jsem se dočetl v chytrých knihách. Ona sice dlouho ve vzduchu nevydrží, protože se rychle štěpí, ale výrazně plačtivě až dojemně. I ostatní účinné látky cibule se rychle rozkládají. Ale než se rozloží, tak předvedou svůj silný účinek proti mikrobům.

Vysvětluji to obecně tím, že všichni patogenní a právě pilně škodící mikrobové se vyznačují usedlostí na nějakém kusu naší tkáně omývané tělesnými tekutinami, jako je krev, lymfa, natrávenina, tkáňový mok ap. A oni do ní i do nich vylučují své látkové zplodiny, kterými nám ubližují. Tekutiny přinášejí neustále novou výživu a odplavují průběžně jejich jedy, které se nestačily vsáknout do hostitelské tkáně.

Naopak hodní mikrobi a kvasinky, jichž máme zásobu například ve střevech, nejsou nikde nalepeny a množí se skromně v roztoku natráveniny. Tím jsou vlastně uhodněny, protože difúze živin z jejich s nimi cestujícího okolí je slabší tím více, čím více oni kolem sebe vytvářejí hustší mrak svých zplodin a tak vlastně sami sobě omezují své přemnožení, které by se nám jinak asi také nelíbilo a zařadili bychom je ke zlým.

Účinné látky cibule s natráveninou stále omývající škodlivé usedlé mikroby v trávicím traktu jim tak ubližují, kdežto hodné střevní mikroflóře jenom minimálně. A toto malé omezení vynahradí hodným mikrobům a kvasinkám vyhubení zlých usedlíků a tím i zrušení jejich produkce jedovatých zplodin. To dá hodným kvasinkám větší prostor k symbiotickému životu s námi v nás.

Jak již bylo řečeno, účinné látky cibule jsou skoro všechny nestálé a sušením nebo teplem se rychle rozkládají nebo mizí. Enzymy, vitamíny, silice i glykosidy. Hodnotné minerální látky ale zůstávají. Znamená to, že cibule čerstvá je pro zdraví v přiměřenosti dávky dramatičtěji vhodnější než tepelně upravovaná. Podle mého pozorování je okolí člověka, který právě pojedl syrovou cibuli jako například, když si normální člověk sní jablko, výrazně dezinfikováno odorickým aromatem, který eliminuje všechny okolní aeropatogeny včetně jejich přenašečů a prskalů. Rozhodně neopovrhujte člověkem, který se dokáže s chutí zakousnout do cibule jako do jablka, spíše mu záviďte pokud to také nedokážete. Pro své zdraví uděláte mnoho a líbání se můžete na chvíli vyhnout. Pokud máte žaludeční vředy, tak jste s přímé konzumace omluven.

Tepelně upravená cibule nabývá díky vymizení hořčičné palčivosti, rozkladu škrobů a jejich následným lehkým karamelizováním neobyčejných lahodnostních chuťových vlastností. I pro mě osobně znamená dostatek do zlatova na sádle smažené cibulky na knedlíku, bramborové placce nebo kaši pochoutku k pohledání, slinotoku a když k tomu přidám karbanátek ze směsi vařené cibule a naklíčené pšenice, jsem ochoten sníst mnohem větší dávku těchto zdravých potravin, která se obvykle projeví značnou prdopudností.

Organizmus se dráždícím a překrvujícím účinným látkám cibule svým způsobem brání jejich urychleným ředěním všemi svými dostupnými sekrety, tedy vyšší tvorbou a pilnějším vylučováním trávicích šťáv. Také zrychlením peristaltických pohybů svaloviny trávicích orgánů. Cibule tak zlepšuje trávení těžké potravy, přidává protinadýmavé schopnosti a působí i proti zácpě. Tepelně neupravená cibule tedy není vhodná při žaludečních vředech a překrvení či podráždění trávicích sliznic.

Cibule má stejně jako česnek protisklerotický vliv díky obsahu aliicinu a podobně snižuje také tak krevní tlak. Česneku podobný efekt má cibule i proti střevním parazitům a dokonce je popisováno působení vývaru z cibule proti bičence poševní. Na střevní parazity se pívával po dobu několika dnů několikrát denně mimo jídla či po jídlech vždy čerstvě připravený čaj čtvrthodinovým spařením drcené nebo nadrobno nakrájené cibule. Faktem je, že tenhle čaj… to je tedy silné kafe. Chuťově i odoricky.

Zdá se, že hořčičné sirné látky česneku a cibule působí dráždivě na dotčené buněčné struktury a zvyšují zde natolik výrazně aktivitu k jejich eliminaci, že se omezí tonus cév a jejich povolením se zvětší prostor pro náplň krví, čímž klesá tlak a zlepšuje se prokrvování i výživa tkání. To se ale vůbec nelíbí mikrobům, takže s vámi bez vás ve vás končí.

Cibule má i močopudnou schopnost. Upravuje také hladinu cukru v krvi pomocí glukokininů a je tak velmi důležitou bylinou i potravinou pro diabetiky. Další ze schopností cibule je zlepšení odkašlávání. Organizmus se snaží vylučovat sirné látky a silici z cibule také zvýšením hlenotvorby a řídký nový hlen s antimikrobiálními vlastnostmi cibule účinně čistí průdušky zředěním a uvolněním hlenu starého hustého ke kašli dráždícího.

Příznivý vliv cibule se také využíval při zánětech v nosohltanu, celkových virózách, horečce, chřipce a chorobách z nachlazení, kdy se užíval cibulový čaj s rumem, medem nebo jen tak samotný, neochucený. Na začátku podávání se obvykle doporučovala lžíce čerstvě vymačkané šťávy z cibule jako supercloumák. Kdo to přežije, po té dál užívá čaj po hltech a podle ochoty těla to do sebe nechat nalít.

Cibule se doporučovala čerstvá i pro potírání hmyzích bodnutí nebo pro přikládání dušené či s medem nebo mlékem na nečistou pleť, furunkly a vředy pro urychlené dozrávání. Dušená cibule se v hadříku přikládala na krk při angínách, zduřelých uzlinách nebo na hrudník při úpornějších kašlích, zvláště dětem. Potom se obvykle mazalo psím sádlem. Zvláštností psího sádla je, že pomazáním dětí se jim i hodně zlí psi vyhýbali. Asi cítili svoji případnou chmurnou perspektivu psa na cibulce. Jejich výborný čich jim obvykle ubere bojovnou náladu.

Sedativní účinek cibule se projevuje údajně díky obsahu vitamínů skupiny B. Ale podle mne je to vlivem mdlobopudnému zápachu rozpadajících se účinných cibulových látek na bázi síry, kterých se organizmus dalekonosně zbavuje nejen dechem a pokožkou, ale i tudy, kde záda ztrácejí slušné jméno. A každá malá místnost se stává plynovou komorou.

Chcete-li přestát živí cibulovou terapii bližního, je potřeba si dát cibulový čaj, vzkřísit tělo i mysl rozžvýkáním kousku syrové cibule nebo stroužku česneku. Tak vám potom značný zápach doprovázející požívání cibule nebude vadit a začnete navíc týž odér s klidem produkovat sami ke smůle kolembližních.

Z cibule se připravovala naložením za studena ve 40-65% lihu tinktura a užívala se zvláště při vysokém tlaku a ateroskleróze po necelé lžičce denně. Zkusil jsem to a mohu potvrdit, že to je tedy i bez sklerózy nezapomenutelná síla! Již po jedné lžičce jsem obdržel specifický ústně odorický efekt (jinými slovy zápach z úst) na dva dny a zcela přesně si uvědomil, jak mě pálí sliznice žaludku zevnitř. Jemnější variantou je sirup vzniklý prosypáním tenkých koleček cibule práškovým cukrem, který se podával kašlavým dětem a dle potřeby.

Lžičku sirupu či kolečko čerstvé cibule doporučuji užít také lidem, kteří se domnívají, že vám páchne z úst. Bohužel není možné zbavit cibuli ani česnek zápachu, protože ten je produktem jejich účinnosti. Zbavením se zápachu se tedy zbavíte také účinku. A naopak, dokud smrdíte po cibuli, tak se vlastně léčíte.

Sušená cibule má účinek téměř zanedbatelný, ale čerstvou lze skladovat při teplotě kolem nuly až do další sklizně.

Mne kolem cibule snad nic nepřekvapí. Už léta totiž běžně používám a šířím recept stařenky z Vidče.
Do hrnku na kafe dám půlku větší, nebo jednu celou menší, ale rovněž na půlky rozkrojenou cibuli, zaliji čistou vařící vodou. Po cca čtvrthodině ji z toho „přelivu“  můžeme vyndat a až voda trochu vychladne, po troškách, třeba i 2-3 hodiny v jednom kuse ho budeme moci vlažný bez obav popíjet.  Má totiž celkem příjemnou chuť a prakticky žádný zápach. 

RYBÍZ

Rybíz červený (Ribes rubrum) je ovocný keř, jehož plody jsou malé jedlé bobule červené barvy s nakyslou chutí. Patři do čeledi meruzalkovité. Bobule vyrůstají na větvičkách v plodenstvích, malých hroznech.

Skupina kultivarů pěstovaného červeného rybízu je často uváděna jako Ribes rubrum, u pěstovaných odrůd jde však o křížence více druhů rodu Ribes. Rostlina se dá dobře pěstovat v celé České republice i v jiných oblastech mírného podnebného pásma. Pěstované odrůdy rybízu jsou diploidní a samosprašné.

Rybíz (rybíz červený a černý – latinsky ribes rubrum nigrum) asi není třeba nijak zvlášť představovat, je to oblíbené bobulové ovoce, které najdeme téměř na každé zahrádce. Pěstuje se červený, bílý nebo černý, nově je na trhu i růžová, velmi sladká odrůda. Červený a bílý se hodí k přímému jídlu, zamražení na zimní ovocné koláče, ale především se z něj vyrábí pikantní marmeláda.

Účinky rostliny: Obsažené flavonidy působí proti arterioskleróze, nachlazení a při problémech se střevy. Napomáhají sekreci různých štáv. Jsou bohaté na betakaroten, biotin, vitamín C a E. Zabraňují infekci močových cest. Přinášejí úlevu při zánětech. Výborný zdroj draslíku. 

Množství: Jezte libovolné množství, především syrového rybízu. Kupované džusy z černého rybízu často obsahují jen málo ovoce. Proto si řádně přečtěte obal. 

Léčivé účinky rybízu:

Bobule všech rybízů obsahují vitamín C, B1, B2, B3, B5, B6, provitamín A, vápník, železo, mangan, draslík, zinek. Černý rybíz obsahuje 3x více vitamínu C než červený a bílý, navíc má vysoký obsah rutinu, který zlepšuje stav cévních stěn, používá se tedy při ateroskleroze (zvápenatění tepen), křečových žilách, hemeroidech, křehkosti a lámavosti cév.

Šťávy z červeného i černého rybízu snižují horečky a celkově posilují, proto jsou vhodné při nachlazení a chřipkových onemocněních, v rekonvalescenci po delší nemoci a nebo prostě jenom tak – jako prevence a zdravé pití pro děti a starší lidi. Plody také díky obsahu antokyanových barviv a provitamínu A příznivě ovlivňují zrak, jsou užitečné při šerosleposti nebo unavených očích.

Listy léčí průjem, mírně snižují krevní tlak, používají se do směsí při zánětech ledvin a močových cest nebo na křehké cévy. Nejvíce účinné jsou mladé listy, které se zrovna rozvíjejí z pupenů. Z těch můžeme připravit i tinkturu. Pokud ale nechceme narušit vývoj plodů, můžeme listy sbírat až v červenci po uzrání a sklizení plodů, potom je používáme do směsi s jinými bylinkami spíš jako podpůrný lék.

  • Nálev z listů – 2 kávové lžičky zalijeme 1/4 1 vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat, pijeme 2-3x denně. Používáme mladé listy.
  • Nálev z plodů – 2 kávové lžičky zalijeme 1/4 1 studené vody, necháme přejít var a 15 minut vyluhovat, pijeme 3 šálky denně.

Povídání o rybízu, kulinářské využití rybízu v kuchyni, zpracování a konzervace rybízu

U nás doma je nejoblíbenějším hitem sezóny rybízová šťáva, kterou připravuji čerstvou, bez zavařování a konzervace. Ve sklepě či v lednici vydrží až 6 týdnů a abychom si ji mohli náležitě užít, mám na zahrádce několik keřů různých odrůd, které dozrávají postupně od konce června až do konce července. V srpnu potom rybízovou šťávu nahradím višňovou, která má stejně ostrou a pikantní chuť, i když samozřejmě zase trochu jinou. Výborný je i rybízový kompot na způsob brusinek, můžeme ho používat nejen ke svíčkové a dalším smetanovým omáčkám, ale také s nastrouhanou mrkví jako sladký ovocný salát. A ještě jeden tip na rybízovou marmeládu – pokud máte pozdní třešně a raný rybíz, je to ideální kombinace. Rybíz dodá pikantní chuť, barvu a přirozenou želírovací schopnost, třešně zase vše zjemní a osladí.

Rybízová marmeláda je přímo vynikající. Foto 123RF.com

Černý rybíz je hotová vitamínová bomba, má i výrazné léčivé účinky a i když někdo nesnáší jeho „zdravotní“ chuť za syrová, dá se z něj vyrobit spousta dobrot. Vynikající jsou šťávy i marmelády zpracovávané za studená, ve kterých zůstane uchována naprostá většina všech léčivých látek včetně vitamínu C. A hezké na něm je i to, že ho můžeme zpracovat úplně celý beze zbytků, nevyhodíme vůbec nic. Moje oblíbená „bezezbytková“ technologie zpracování je tato: do pětilitrové sklenice dáme 0,75 l studené převařené vody, 50 g kyseliny citrónové a doplníme rybízem, zavážeme celofánem a necháme 48 hodin stát v chladu za občasného promíchání. Potom přes plátno necháme překapat (třeba zavážeme plátno za nohy převrácené židle na stole a necháme kapat do mísy – držák se hodí, docela to trvá). Na 1 kg šťávy přidáme 1,2 kg cukru, mícháme dokud se cukr nerozpustí a slijeme do lahví, které uskladníme ve sklepě nebo v lednici. Zbytek odšťavíme na odšťavovači, do takto získané šťávy přidáme na 400 g tekutiny 350 g cukru a svaříme cca 4 minuty, než hmota začne houstnout. Plníme do skleniček a máme marmeládu. Ani zbytky po lisování nevyhodíme, zalijeme je vodkou a necháme 14 dní až měsíc vyluhovat a používáme jako tonikum na cévy a k celkovému povzbuzení celého těla i nervů při únavě nebo jako prevenci v době chřipkových epidemií a v geriatrii, panáčka před jídlem.

Z černého rybízu můžeme zpracovávat i listy, nejen jako lék, ale společně s listy lesního jahodníku, ostružiníku a maliníku na výborný čaj, který můžeme pít denně místo černého čaje nebo jiných nápojů. Pokud chceme dosáhnout podobné chuti a vůně jako u černého čaje, můžeme listy i fermentovat. Plody černého i červeného rybízu můžeme i usušit, nejlépe v sušičce na ovoce nebo na slunci. Z plodů černého rybízu vaříme léčivý čaj, červený i černý můžeme přidávat do ovocných čajů, které pijeme během celého roku, ale hlavně v zimě, kdy je nouze o čerstvé vitamínky a minerály.

 

Pěstování rybízu: Patří k nenáročným keřům, roste na slunci i v polostínu, ale na sluníčku má bohatší násadu plodů. Můžeme si vybrat stromky nebo keře, na rozdíl od angreštu mi ale u rybízu přijde keřová forma přirozenější, navíc keře jsou téměř věčné, kdežto stromky se po cca 10 letech vyčerpají a přestávají rodit. Keře se i lépe množí, stačí v srpnu uříznout cca 20 cm dlouhou větvičku, omočit ve stimulatoru, zapíchnout do země přímo na budoucí stanoviště a úspěch je zaručen. A nebo ještě jednodušší hřížení – větvičku ohneme k zemi, v ohybu zasypeme zeminou a necháme na keři, který ji stále vyživuje, i když se už v zemi tvoří kořínky. Na podzim stačí jenom odstřihnout od matečného keře a máme dobře zakořeněný nový keřík, který bude silnější a vitálnější než z řízkování. Keře vysazujeme na podzim nebo na jaře, podzimní výsadba jim svědčí lépe, protože stačí do příchodu letních veder a sucha pořádně zakořenit a zvyknou si na nové prostředí. Když si přineseme domů nový keřík, vykopeme jámu cca 50 cm, naplníme kompostem a rostlinku zasadíme o 10-15 cm hlouběji, než byla ve školce, tím opět podpoříme kořenový systém. V průběhu vegetace nepotřebuje žádnou péči, nehnojíme, pouze za suchých dnů zavlažujeme. Proti vysychání i na zlepšení kvality půdy stačí každé jaro přihrnout nový kompost a zamulčovat trávou, kostivalovými listy a kopřivou, žádnou jinou péči opravdu nepotřebuje.

Připravil -ač, ilustrační fota 123RF.com

 

- Reklama -

Mohlo by se vám také líbit

Přidej komentář ke článku

Tvůj email nebude zveřejněn.