Chytré zprávy
přinášíme aktuální a užitečné informace nejen pro obyvatele Prahy

Spisovatel a vlastenec František Langer se plného uznání dočkal až in memoriam

Patřil k lidem, kteří najdou klid a uznání svých zásluh až po smrti

968
Architekt Karel Honzík

Mezi významné kulturní památky nacházející se na území Prahy 4 je také funkcionalistická rodinná vila vyprojektovaná architektem Karlem Honzíkem na zakázku spisovatele a lékaře Františka Langera. Dům byl postaven v letech 1929 až 1930 a najdete jej v Praze 4 Podolí v ulici Nad cementárnou 23. Architekt Honzík v této době  byl spolu se svým kolegou Josefem Havlíčkem také autorem jedné z nejvýznamnějších pražských staveb a tou byl projekt a realizace tzv. Všeobecného penzijního ústavu v Praze 3, který po válce sloužil jako dům ROH (centrála tehdejšího odborového hnutí), po listopadu patřil Českomoravské konfederaci odborových

František Langer v malbě R. Wiesnera

svazů, která stavbu v roce 2018 prodala akciové společnosti Dům Žižkov. Komplex projde podle nových majitelů rozsáhlou rekonstrukcí a tak se zřejmě až později dozvíme k jakému účelu bude převážně sloužit. Funkcionalistická stavba Langerovy vily svojí koncepcí připomíná slavnou vilu Tugendhad v Brně stavebně dokončenou také v roce 1930. Brněnská stavba se stala v roce 2001 součastí světového kulturního dědictví UNESCO. 

František Langer byl člověk spjatý se vznikem našeho státu. Po vypuknutí Světové války byl MUDr. Langer odveden na haličskou frontu, v roce 1916 se nechal u Černovic Rusy zajmout a v roce 1917 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéflékařem 1. pluku. Po skončení války a zdlouhavém návratu do vlasti působil jako vojenský lékař, ale současně přispíval do Lidových novin. V roce 1930 přemluvil Karel Čapek Františka Langera, aby šel do Divadla na Vinohradech vypomoci jako dramaturg činohry. Tuto funkci zastával až do roku 1935. Byl stálým hostem setkávání pátečníků, přátel bratrů Čapkových i Fráni Šrámka. V roce 1939 v podstatě nuceně, jako příslušník židovského etnika, emigroval do Francie a po její porážce do Anglie, kde působil jako šéf zdravotnictví československé armády. V roce 1944 byl s československou brigádou vyslán na kontinent k obléhání Dunkerku. Do vlasti se vrátil v roce 1945 ve funkci přednosty zdravotnictva v čs. vojsku.

František Langer na výletě v pražském okolí s přáteli z kavárny Union. Zprava J. Čapek, K. Čapek, J. Gočár, V. Hofman, F. Langer, V. V. Štech, prof. Matějíček, kolem roku 1909

Prezident jej jmenoval do hodnosti brigádního generála. V roce 1947 byl sice ještě za svoji literární tvorbu jmenován národním umělcem, ale po únoru 1948 nastal určitý útlum ve vydávání jeho knih a uvádění jeho divadelních her. Nebyl členem té správné strany a tak byl ve stínu těch úspěšných. V letech 1945–1965 byl druhým předsedou Společnosti bratří Čapků. Po válce žil František Langer až do své smrti v roce 1965 na Smíchově v nárožním domě v Preslově ulici čp. 2213/5 a náměstí 14. října. Jeho zdejší pobyt připomíná na římse v patře umístěná nárožní busta, dílo Kurta Gebauera, odhalená 2. srpna 1995, při příležitosti 30. výročí dramatikova úmrtí. Po změně režimu v listopadu 1989 obdržel František Langer v roce 1995 in memoriam řád T. G. Masaryka II. třídy. Nepodařilo se nám vypátrat z dostupných zdrojů informaci o tom, proč se po válce nevrátil do rodinné vily v Praze 4 a jako voják západní armády přijal byt na Smíchově. Období po převratu v únoru 1948 bylo pro Langera velmi složité. Syn Jan byl v roce 1950 odsouzen státním soudem za protistátní spiknutí, některé prameny uvádějí že byl odsouzen za pokus překročení státních hranic. „Rozsudkem nad svým synem, do kterého jsem vkládal všechnu svou lásku, byl jsem postižen jako katastrofou. Jsem od té doby zlomen fyzicky i duševně. Všechny choroby pokrčilého věku se u mne dostavily již nyní jakoby se můj život měl zkrátit o deset let,” napsal v květnu 1951 František Langer. Několik dnů předtím než mu komunistická policie zatkla i jeho dceru Věru, která strávila ve vazbě více než rok. Jan byl podmínečně propuštěn až v roce 1954 a potom v roce 1968 emigroval do Velké Británie, kde se stal redaktorem BBC. Langerovi nebylo po roce 1948 dovoleno publikovat a jeho hry se hrály s malými výjimkami jen na západ od československých hranic.

Langerovy Malířské povídky, poslední z jeho děl, byly vydány již posmrtně. Od té doby až do roku 1989 sváděla jeho manželka Anna Ludmila boj o to, aby se na Langera nezapomnělo. Po Listopadu 89 se jeho díla vrátila na prkna českých divadel, prezident Havel udělil Langerovi in memoriam Řád T. G. Masaryka a díky aktivitě Františkovy manželky vznikl Nadační fond Františka Langera, který měl za cíl uvést spisovatelovo jméno zpět do školních učebnic literatury a do všeobecného povědomí. V roce 2013 k tomuto účelu vznikla i sesterská organizace nadačního fondu Společnost Františka a Jiřího Langerových, o. p. s., která od doby svého vzniku spolupracuje na realizaci divadelních představení, podílí se na vydávání knih a pořádá výstavy o Františku Langerovi, jeho bratru Jiřím a dalších příbuzných.

Redakce s použitím internetových zdrojů, fota archiv

- Reklama -

Mohlo by se vám také líbit

Přidej komentář ke článku

Tvůj email nebude zveřejněn.